rozčilovat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈrɔst͡ʃɪlɔvat]

dělení[editovat]

  • roz-či-lo-vat

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • tranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas rozčiluji / rozčiluju rozčiluješ rozčiluje rozčilujeme rozčilujete rozčilují / rozčilujou
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
rozčiluj rozčilujme rozčilujte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Činné rozčiloval rozčilovala rozčilovalo rozčilovali rozčilovaly rozčilovala
Trpné rozčilován rozčilována rozčilováno rozčilováni rozčilovány rozčilována
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Přítomný rozčiluje rozčilujíc rozčilujíce

význam[editovat]

  1. činit neklidným, vyvolávat u někoho hněv či nelibost doprovázený pocitem netrpělivosti
    • Vždycky mě hrozně rozčilovalo, když se houpala na židli.
    • Zazvonila-li Alžběta u dveří jejího bytu, nemohouc dočkati se otevření po několikerém zaklepání, plísnila ji paní, aby nezvonila, že ji ten zvuk rozčiluje.[1]
    • Nesmysl, mínil Prokop, nějaká sugesce či co; čichal jsem příliš dlouho ostré zápachy laboratoře. A přece ho to trýznivě rozčilovalo.[2]

překlady[editovat]

  1. vyvolávat netrpělivost či hněv

synonyma[editovat]

  1. štvát, iritovat, dráždit, zlobit, popouzet, dopalovat, (expresivně) pít krev, (v obecném jazyce, expresivně) krkat, sejřit, (vulgárně) srát

antonyma[editovat]

  1. konejšit, chlácholit, uklidňovat

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Alfons Bohumil Šťastný: Doby radosti i žalu/Roznášečka novin
  2. Karel Čapek: Krakatit/XXXII.