rozčilovat
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈrɔst͡ʃɪlɔvat]
dělení
[editovat]- roz-či-lo-vat
sloveso
[editovat]- nedokonavé
- tranzitivní
časování
[editovat]osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | rozčiluji / rozčiluju | rozčiluješ | rozčiluje | rozčilujeme | rozčilujete | rozčilují / rozčilujou |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
rozčiluj | rozčilujme | rozčilujte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | rozčiloval | rozčilovala | rozčilovalo | rozčilovali | rozčilovaly | rozčilovala |
trpné | rozčilován | rozčilována | rozčilováno | rozčilováni | rozčilovány | rozčilována |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
přítomný | rozčiluje | rozčilujíc | rozčilujíce |
význam
[editovat]- činit neklidným, vyvolávat u někoho hněv či nelibost doprovázený pocitem netrpělivosti
- Vždycky mě hrozně rozčilovalo, když se houpala na židli.
- Zazvonila-li Alžběta u dveří jejího bytu, nemohouc dočkati se otevření po několikerém zaklepání, plísnila ji paní, aby nezvonila, že ji ten zvuk rozčiluje.[1]
- Nesmysl, mínil Prokop, nějaká sugesce či co; čichal jsem příliš dlouho ostré zápachy laboratoře. A přece ho to trýznivě rozčilovalo.[2]
překlady
[editovat]synonyma
[editovat]- štvát, iritovat, dráždit, zlobit, popouzet, dopalovat, (expresivně) pít krev, (v obecném jazyce, expresivně) krkat, sejřit, (vulgárně) srát
antonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Alfons Bohumil Šťastný: Doby radosti i žalu/Roznášečka novin
- ↑ Karel Čapek: Krakatit/XXXII.