samolibý

čeština

výslovnost

• IPA: [samɔlɪbiː]

dělení

• sa-mo-li-bý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	samolibý	samolibý	samolibá	samolibé	samolibí	samolibé	samolibé	samolibá
genitiv	samolibého	samolibého	samolibé	samolibého	samolibých	samolibých	samolibých	samolibých
dativ	samolibému	samolibému	samolibé	samolibému	samolibým	samolibým	samolibým	samolibým
akuzativ	samolibého	samolibý	samolibou	samolibé	samolibé	samolibé	samolibé	samolibá
vokativ	samolibý	samolibý	samolibá	samolibé	samolibí	samolibé	samolibé	samolibá
lokál	samolibém	samolibém	samolibé	samolibém	samolibých	samolibých	samolibých	samolibých
instrumentál	samolibým	samolibým	samolibou	samolibým	samolibými	samolibými	samolibými	samolibými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	samolibý
komparativ	samolibější
superlativ	nejsamolibější

význam

1. který se vzhlíží v sobě samém; takový, který nachází zalíbení v sobě samém
   • Dopouštěl se tradiční chyby samolibých politiků, když odmítal jakýkoli cizí názor, který mu oponoval, a přeceňoval svůj vlastní. Konkurenty nechával [Chamberlain] sledovat a členy své vlády obcházel, takže občas netušili, co se děje.

synonyma

1. domýšlivý

související

• samolibost
• samolibě
• libý
• líbit se