Přeskočit na obsah
- IPA: [splaf]
- (nářečně) IPA: [splaʊ̯]
| pád \ číslo |
jednotné |
množné |
| nominativ |
splav |
splavy |
| genitiv |
splavu |
splavů |
| dativ |
splavu |
splavům |
| akuzativ |
splav |
splavy |
| vokativ |
splave |
splavy |
| lokál |
splavu |
splavech |
| instrumentál |
splavem |
splavy |
- pevný jez[2]
- To byla jeho hodina, kdy chodil dohlížet k stavidlu nad stavením u splavu.[3]
- (brněnský hantec) žízeň[4]
- druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa splavit
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 5. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1339-3. Heslo „splav“, s. 190, 191.
- ↑ Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, Leda, Voznice, 2001, str. 594, heslo splav
- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola III, s. 23–31.
- ↑ HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 3., rozšířené vyd. Praha : MAXDORF, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7345-198-1. S. 375.
Článek Splav ve Wikipedii
