svraštil

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsvraʃcɪl]

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

význam

1. příčestí minulé činné a třetí osoba čísla jednotného času minulého slovesa svraštit
   • Potkám jednou Foltena, zase mondénního, navoněného a s monoklem, a ptám se ho, co dělá Kanner. Zamračil se a svraštil nos. “Nemožný chlap,” bručel odmítavě. “Ztracený případ.
   • Vír šípů drtil lva, leč poklidně stál on, jak Ossa v bouři se nehne ni Pelion. Jen svraštil svoji srst a klidný, vážný zas těch šípů většinu si z hřívy zvolna střás.
   • „Jen tiše lež. Uvařím ti čaj a vyspíš se. Máš to z rozčilení, víš. To je taková nervová horečka. Do rána to přejde.“ Prokop svraštil čelo v námaze vzpomínání. „Já vím,“ řekl po chvíli starostlivě.

související

• svraštila
• vraštil
• svraštěn