utvrzujíce

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔʊtvr̩zʊjiːt͡sɛ]

dělení

• utvr-zu-jí-ce

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa utvrzovat
   • Tímto nezdarem nebyli však Karthaginci odstrašeni od dalších úmyslů výbojných, nýbrž utvrzujíce panství své nad africkými domorodci a zvelebujíce námořní i válečnou sílu svou, očekávali toliko chvíle příhodné k útoku novému.

související

• utvrzuje
• utvrzujíc