vnucování

čeština

výslovnost

• IPA: [vnʊt͡sɔvaːɲiː]

dělení

• vnu-co-vá-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	vnucování	nucení
genitiv	nucení	vnucování
dativ	nucení	vnucováním
akuzativ	vnucování	nucení
vokativ	vnucení	nucení
lokál	nucení	vnucováních
instrumentál	vnucováním	vnucováními

význam

1. nucení někoho k přijetí něčeho; děj spočívající v tom, že někdo někomu něco vnucuje, tlačí, podsouvá

překlady

1. • angličtina: foisting, imposition
   • němčina: Aufzwingung ž
   • ruština: навязывание s

související

• vnucování se
• vnutit
• vnucený
• nutit
• nucení
• nucený

externí odkazy

• Český národní korpus. Vyhledávání skrze KonText, korpus syn_v12, heslo vnucování (nutno zadat ručně). Dále report Slovo v kostce.
• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935–1957. Heslo vnucování.