vonět

čeština

výslovnost

• IPA: [vɔɲɛt]

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
Přítomný čas	voním	voníš	voní	voníme	voníte	voní / vonějí

Rozkazovací způsob

Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
	voň	voňme	voňte

Příčestí

Rod	Číslo jednotné			Číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
Činné	voněl	voněla	vonělo	voněli	voněly	voněla

Přechodníky

Rod	Číslo jednotné		Číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
Přítomný	voně	voníc	voníce

význam

1. mít vůni; vydávat vůni

související

• vůně
• voňavý
• přivonět, zavonět

fráze a idiomy

• někomu něco nevoní