vonět

čeština

výslovnost

• IPA: [vɔɲɛt]

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	voním	voníš	voní	voníme	voníte	voní / vonějí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	voň / (zastarale) voněj	voňme / (zastarale) vonějme	voňte (zastarale) vonějte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	voněl	voněla	vonělo	voněli	voněly	voněla

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	voně	voníc	voníce

význam

1. mít vůni; vydávat vůni

překlady

1. vydávat příjemný pach, vůni

   • islandština: ilma, anga

antonyma

1. čpět, smrdět, zapáchat

související

• vůně
• voňavý
• přivonět, zavonět

fráze a idiomy

• někomu něco nevoní

poznámky

• Voněti, voniti. Naše řeč, 1922, roč. 6, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.