vrnitelka

čeština

výslovnost

• IPA: [vr̩ɲɪtɛlka]

dělení

• vr‧ni‧tel‧ka

etymologie

• Odvozeno od slovesa vrnět pomocí sufixu -telka označujícího ženského činitele děje; paralela k vrnitel.

podstatné jméno

1. ta, která vrní; bytost nebo osoba vydávající vrnivý zvuk

příklady

• Kočka je neúnavná vrnitelka, stačí jí pohladit.
• Malá vrnitelka se mi stočila na klín a okamžitě usnula.

synonyma

• vrňačka (hovorově), vrnící samice

odvozená slova

• vrnitelský, vrnitelnost

poznámky

• Užívá se především v hravém, expresivním nebo fandomovém kontextu.