vyhnavše

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [vɪɦnafʃɛ]

dělení[editovat]

  • vy-hnav-še

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. přechodník minulý množného čísla všech rodů slovesa vyhnat
    • Neboť nedlouho potom i krajiny mezi Dunajem, Sávou a Jinem rozlehlé opanovali titíž Vlachové či Galové, na usedlé tam národy, Etrusky, Ombry, Panony a Tribally vrazivše a je po dlouhých válkách buď sobě podrobivše, buď dále vyhnavše.[1]
    • Neb ač zevnitřní způsob můj takový byl, že po všecken čas života mého říkati s apoštolem bylo: „Zlata a stříbra nemám“ (Skutk. 3, 6), neměvši na zemi, jako i Pán můj, kde téměř hlavu skloniti; a měla-li jsem co z drobnějších vezdejších věcí, domečků, zborečků, roliček, vinniček, i z toho mne svlékli (vyhnavše mne) jako i Pána mého z roucha jeho, když ho na kříž přibili, rozdělivše to mezi sebe; ale však mám se čím chlubiti v Kristu Ježíši v božích věcech, kterýž mne obohatil bohatstvím duchovním, aby ve mně přebývalo slovo jeho.[2]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Předslovanští národové v Čechách: I. Bójové, s. 72–78.
  2. Jan Amos Komenský: s:Kšaft umírající matky Jednoty bratrské