vyhnavše
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [vɪɦnafʃɛ]
dělení[editovat]
- vy-hnav-še
sloveso[editovat]
význam[editovat]
- přechodník minulý množného čísla všech rodů slovesa vyhnat
- Neboť nedlouho potom i krajiny mezi Dunajem, Sávou a Jinem rozlehlé opanovali titíž Vlachové či Galové, na usedlé tam národy, Etrusky, Ombry, Panony a Tribally vrazivše a je po dlouhých válkách buď sobě podrobivše, buď dále vyhnavše.[1]
- Neb ač zevnitřní způsob můj takový byl, že po všecken čas života mého říkati s apoštolem bylo: „Zlata a stříbra nemám“ (Skutk. 3, 6), neměvši na zemi, jako i Pán můj, kde téměř hlavu skloniti; a měla-li jsem co z drobnějších vezdejších věcí, domečků, zborečků, roliček, vinniček, i z toho mne svlékli (vyhnavše mne) jako i Pána mého z roucha jeho, když ho na kříž přibili, rozdělivše to mezi sebe; ale však mám se čím chlubiti v Kristu Ježíši v božích věcech, kterýž mne obohatil bohatstvím duchovním, aby ve mně přebývalo slovo jeho.[2]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Předslovanští národové v Čechách: I. Bójové, s. 72–78.
- ↑ Jan Amos Komenský: s:Kšaft umírající matky Jednoty bratrské