hrnout

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦr̩nɔʊ̯t]

dělení

• hr-nout

etymologie

Z předpokládaného praslovanského *gъr(t)nǫti, jehož kmen *gṛt by byl rozšířením praindoevropského *ger- s významem sbírat. Takto vzdáleně příbuzné např. s latinským grex, či starořeckým ἀγείρω (srov. např. agora). Dále srovnej polské garnąć či srbochorvatské gŕnuti podobných významů.

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	hrnu	hrneš	hrne	hrneme	hrnete	hrnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	hrň	hrňme	hrňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	hrnul	hrnula	hrnulo	hrnuli	hrnuly	hrnula
trpné	hrnut	hrnuta	hrnuto	hrnuti	hrnuty	hrnuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	hrna	hrnouc	hrnouce

význam

1. tlačit před sebou a tak způsobovat, že se vrší, kupí

překlady

1. tlačit a působit tím postupné kupení

   • angličtina: push, plough, shovel
   • francouzština: pousser devant soi
   • ruština: сгребать
   • slovenština: hrnúť

synonyma

1. (částečně) sunout

antonyma

1. vléct, vláčet

související

• hrnout se
• zahrnout
• shrnout
• úhrn
• shrnovací
• rozhrnout
• vyhrnout
• přihrnout
• nahrnout
• ohrnout
• ohrnovat
• prohrnout