zakouřit si

čeština

výslovnost

• IPA: [zakɔʊ̯r̝ɪt sɪ]

dělení

• za-kou-řit si

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	zakouřím si	zakouříš si	zakouří si	zakouříme si	zakouříte si	zakouří si

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zakuř si	zakuřme si	zakuřte si

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zakouřil si	zakouřila si	zakouřilo si	zakouřili si	zakouřily si	zakouřila si

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zakouřiv si	zakouřivši si	zakouřivše si

význam

1. chvíli kouřit (cigarety nebo jiné kuřivo)