Přeskočit na obsah

zelení

Z Wikislovníku

Možná hledáte zeleni, Zelení, želeni nebo želení.

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [zɛlɛɲiː]

dělení

[editovat]
  • ze-le-ní

podstatné jméno (1)

[editovat]
  • rod střední

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ zelení zelení
genitiv zelení zelení
dativ zelení zelením
akuzativ zelení zelení
vokativ zelení zelení
lokál zelení zeleních
instrumentál zelením zeleními

význam

[editovat]
  1. (archaicky) zeleň
    • Velké štíhlé palmy pnuly se do výše, slunce činilo je téměř průhlednými, a pod nimi vyrůstalo husté zelení i zářily květiny, červené jako plamen, žluté jako jantar a bílé jako čerstvě napadaný sníh.[1]

podstatné jméno (2)

[editovat]
  • rod ženský

význam

[editovat]
  1. instrumentál jednotného čísla podstatného jména zeleň
    • Jednoho rána se probudíte a uvidíte stromy zelení pokryté.[2]
  2. genitiv množného čísla podstatného jména zeleň

podstatné jméno (3)

[editovat]
  • rod mužský životný
  • zpodstatnělé přídavné jméno

význam

[editovat]
  1. nominativ množného čísla podstatného jména zelený
    • Zelení se probojovali do sněmovny poprvé.
  2. vokativ množného čísla podstatného jména zelený

přídavné jméno

[editovat]
  • tvrdé

význam

[editovat]
  1. nominativ množného čísla mužského životného rodu přídavného jména zelený
    • Z druhé strany černý hlouček tajných, takoví zavalití, kapsy napuchlé revolverem; pak modří železničáři, nevelcí a houževnatí, potom zelení hajní, čahouni šlašití a vousatí, tváří rudých jako paprika.[3]
  2. vokativ množného čísla mužského životného rodu přídavného jména zelený

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. třetí osoba singuláru i plurálu přítomného času slovesa zelenit
    • Anilin je tekutina bezbarvá […]. Lakmus červený nemodří, violové však barvivo květův jiřinkových zelení (jako žíraviny).[6]

poznámky

[editovat]
  1. Hans Christian Andersen: Chrobák, v překladu J. J. Stankovského
  2. František Hrnčíř: Dva pavouci
  3. Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy
  4. na Google Books
  5. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2025-06-13]. Karta zeleniti č. 7.
  6. Vojtěch Šafařík: Základové chemie čili lučby, částka druhá: O látkách ústrojných, s.  621.[4][5]