Já (…) poskočiv do kouta jsem uznamenal, že to tam skoro celý kout zaujímaje rozepiat polou ležel polou stál velikánský deštník červený s rukovětí mosaznou v oblouk zahnutou. Nemeškaje se však další zpytbou předmětu sto a vícekráte vídaného pospíšil jsem za Barčí do chléva. Zastal jsem tam jen bachratou Straku pohodlně ležící a přežívající.[1]
