Šťáhlav
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈʃcaːɦlaf]
podstatné jméno (1)[editovat]
- rod mužský životný
- vlastní jméno
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | Šťáhlav | Šťáhlavové |
genitiv | Šťáhlava | Šťáhlavů |
dativ | Šťáhlavu / Šťáhlavovi | Šťáhlavům |
akuzativ | Šťáhlava | Šťáhlavy |
vokativ | Šťáhlave | Šťáhlavové |
lokál | Šťáhlavu / Šťáhlavovi | Šťáhlavech |
instrumentál | Šťáhlavem | Šťáhlavy |
význam[editovat]
- staročeské mužské jméno
- Slynouc jako věštkyně a trvajíc v panenském stavu, panovala [Libuše] šťastně národu svému, až byla na sněmě od zpupného Chrudoše pohaněna, jemuž po zásadě staroslovanské za právo uznala, aby buď s mladším bratrem Šťáhlavem společně statkův užíval anebo s ním na rovno se rozdělil.[1]
podstatné jméno (2)[editovat]
- vlastní jméno
význam[editovat]
- genitiv plurálu pomnožného substantiva Šťáhlavy
- Habart z Hrádku, nazván Lopata od hradu téhož jmena v kraji Plzenském nedaleko Šťáhlav, jejž držel zápisné po svém otci Maršíkovi z Hrádku (…)[2]
poznámky[editovat]
- ↑ Jan Bohuslav Miltner: Společenské postavení ženy a dívky české v dobách předhusitských
- ↑ MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „z Hrádku“, s. 193.