мъі

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština

[editovat]

etymologie

[editovat]

Z praslov. *my.[1]

Srov. čes., sloven., pol. my; hluž., dluž. my; rus., běl. мы; ukr. ми; bulh. ми; srbochorv. ; slovin. .[2]

zájmeno

[editovat]
  • bezrodé
  • osobní (1. os. pl.)

skloňování

[editovat]
Zájmeno Tvar
Nominativ мъі
Genitiv насъ
Dativ намъ
Akuzativ нъі
Lokál насъ
Instrumentál нами

význam

[editovat]
  1. my
    • како мъі нє възмогомъ изгънати ѥго – Proč jsme ho nemohli vyhnat my? [Mk 9, 28 – Zogr Mar As Bojan]

poznámky

[editovat]
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.