Herci se beze slova vytratí z divadla skoro vrávorajíce pod úderem svěžího vzduchu tam venku; a pan autor běží domů s očima k zemi, nesa na svých bedrech únavu a skleslost všech. Zítra tedy je premiéra; dobrá, teď už je všecko jedno.[1]
Nezvládnutý začátek uzávěry přirozeně padá na bedra předsedy vlády, krom toho jsme ale také nepochybně svědky dojezdu ničivé rozvolňovací mánie, která schvátila Česko v polovině února.[2]