fláma

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈflaːma]

dělení

• flá-ma

podstatné jméno (1)

• rod mužský životný

etymologie

Odvozeno z označení flamendr, počeštělého Flamländer, německy „Vlám“. To se do češtiny dostalo pravděpodobně v 17. století, kdy Albrecht z Valdštejna nechal zřídit pluk žoldnéřů. Jeho verbíři dali dohromady vojsko z vojáků různých národností, hodně též z Nizozemska a Flander; ti v Čechách v zimě odpočívali a užívali svůj volný čas vesele a bujaře.

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	fláma	flámové
genitiv	flámy	flámů
dativ	flámovi	flámům
akuzativ	flámu	flámy
vokativ	flámo	flámové
lokál	flámovi	flámech
instrumentál	flámou	flámy

význam

1. (hovorově, hanlivě) člověk oddávající se noční zábavě spojené s pitím alkoholu; flámující člověk

překlady

1. flámující člověk

   • slovenština: flamender m

synonyma

1. (neutrálně) flamendr, hýřil, pijan, opilec

související

• flám
• flámovat
• flamendr, flamendřice

podstatné jméno (2)

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	fláma	flámy
genitiv	flámy	flám
dativ	flámě	flámám
akuzativ	flámu	flámy
vokativ	flámo	flámy
lokál	flámě	flámách
instrumentál	flámou	flámami

význam

1. (dříve, nářečně) lehký ženský venkovský kabátek

synonyma

1. (dříve, spisovně) jupka, kacabajka

související

• flámička

poznámky

• Heslo Fláma v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích