kníže

Možná hledáte knize.

čeština

výslovnost

• IPA: [kɲiːʒɛ]

dělení

• kní-že

etymologie

Staročesky kniežě – knížecí syn, od kněz ve významu kníže. Když došlo v češtině k přehodnocení významu slova kněz na duchovní, převzala odvozenina význam panovník.

podstatné jméno

• v singuláru rod mužský životný
• v plurálu rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kníže	knížata
genitiv	knížete	knížat
dativ	knížeti	knížatům
akuzativ	knížete	knížata
vokativ	kníže	knížata
lokál	knížeti	knížatech
instrumentál	knížetem	knížaty

význam

1. panovnický titul
2. příslušník vyšší šlechty, stojící mezi vévodou a hrabětem

překlady

1. šlechtický titul

   • angličtina: prince
   • francouzština: conte m, prince ž
   • italština: principe m
   • latina: princeps m, comes m
   • maďarština: herceg, fejedelem
   • němčina: Fürst m
   • polština: książę s
   • ruština: князь m
   • řečtina: πρίγκιπας m
   • slovenština: knieža m s
   • španělština: príncipe m
2. —

související

• knížecí
• knížectví
• kněžna
• kněžic
• knížepán

externí odkazy

• Článek Kníže ve Wikipedii