oj
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɔj]
dělení
[editovat]- oj
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
varianty
[editovat]skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | oj | oje |
| genitiv | oje | ojí |
| dativ | oji | ojím |
| akuzativ | oj | oje |
| vokativ | oji | oje |
| lokál | oji | ojích |
| instrumentál | ojí | ojemi |
význam
[editovat]- tyč spojující povoz s tažnými zvířaty, respektive s jhem či chomoutem
- Když nás mnohem později navštěvoval v Praze, zajímalo ho jen to, jak jsou okutí koně, jaké oje, nápravy a kola mají v Praze vozy a kočáry; malostranské paláce ho zajímaly jen svými portýry – za pár dní se seznámil se všemi a chodil za nimi na besedu.[1]
- K oji vpředu a k vozu vzadu přivázán, stojí a mouchy drze ho mučí, lezou po něm, do uší mu sedají, do očí, pod břicho, na slabiny — nejcitlivější místa si vybírají.[2]
překlady
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]citoslovce
[editovat]význam
[editovat]- vyjadřuje překvapení, podiv, radost, bolest aj.
synonyma
[editovat]mezijazykové
[editovat]zkratka
[editovat]význam
[editovat]- ISO 639-1 kód odžibvejštiny
synonyma
[editovat]poznámky
[editovat]- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-11-02]. Heslo oj.
- ↑ Karel Čapek, Hovory s T. G. Masarykem
- ↑ Jindřich Šimon Baar, Jan Cimbura
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „oj“, s. 311, 314.
