poustevník

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [pɔʊ̯stɛvɲiːk]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ poustevník poustevníci
genitiv poustevníka poustevníků
dativ poustevníku / poustevníkovi poustevníkům
akuzativ poustevníka poustevníky
vokativ poustevníku poustevníci
lokál poustevníku / poustevníkovi poustevnících
instrumentál poustevníkem poustevníky

význam

[editovat]
  1. (v náboženství) muž, který se dobrovolně odřekl světského života, odešel do neobydleného místa a tam se sám plně věnuje modlitbě či meditaci
    • Poustevníci (eremitai) se jmenují také anachoréti (anachoretai); někdy hledali bizarní způsoby, jak utéci od lidí. (...) Dendrité se usadili na stromech nebo v jejich dutinách, stationarii zůstávali vstoje ve volné přírodě. Tvrdě hájili svou samotu stylité. Časem se však nedalo snadno najít na zemi osamocené místo, proto se reclusi, zatvorniki dávali zavřít do cely.[1]
  2. (přeneseně, žertovně) muž, který žije nápadně asketickým způsobem - např. odmítá luxus, dražší jídla, pohodlí či společnost žen
  3. (přeneseně, žertovně) samotář

překlady

[editovat]
  1. anachorét
  2. asketa
  3. samotář

    synonyma

    [editovat]
    1. (odborně, v historii, řidčeji) anachorét
    2. mnich, asketa
    3. samotář, pavouk

    související

    [editovat]

    poznámky

    [editovat]
    1. Tomáš Špidlík: Spiritualita křesťanského Východu: systematická příručka. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2002. Str. 273–274.

    externí odkazy

    [editovat]