ráčit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [raːt͡ʃɪt]

dělení

[editovat]
  • rá-čit

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas ráčím ráčíš ráčí ráčíme ráčíte ráčí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
rač račme račte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné ráčil ráčila ráčilo ráčili ráčily ráčila
trpné ráčen ráčena ráčeno ráčeni ráčeny ráčena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný ráče ráčíc ráčíce

význam

[editovat]
  1. (zastarale) (ráčit + infinitiv) vyjadřuje zdvořilou nebo uctivou otázku, výzvu
    • Aby [vnuk] přece dosáh cíle, děda jme se prosit mile: „Rač zastoupit mne malého, vlož vojínu daru mého.“[1]
  2. (zastarale, expresivně) chtít, přát si

překlady

[editovat]
  1. chtít

    související

    [editovat]

    poznámky

    [editovat]
    1. ŠTULC, Václav. Vnuk a děd. In BÍLÝ, František. Patery knihy plodů básnických. Telč : Emil Šolc, 1891. Dostupné online. S. 119–120.