rčení

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈr̩t͡ʃɛ.ɲiː]

dělení

• rče-ní

etymologie

Původně dnes již zastaralé verbální substantivum od říci (viz význam [3] - řeknutí/řečení), později přeneseno a ustáleno do významů [1] a [2].

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	rčení	rčení
genitiv	rčení	rčení
dativ	rčení	rčením
akuzativ	rčení	rčení
vokativ	rčení	rčení
lokál	rčení	rčeních
instrumentál	rčením	rčeními

význam

1. ustálené slovní spojení
2. stručný výrok popisující nějakou životní moudrost
3. (zastarale) projevení se, sdělení slovy

synonyma

1. fráze, obrat, (knižně) úsloví, (částečně) idiom, (hovorově) hláška
2. pořekadlo, sentence, průpověď, výrok, průpovídka, (hovorově) moudro
3. (v současnosti) vyjádření, výrok, komentář, projev, výpověď

související

• říci
• řeč

externí odkazy

• Článek Rčení ve Wikipedii