sebeukájení

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsɛ.bɛˌʊ.kaː.jɛ.ɲiː], [ˈsɛ.bɛˌʔʊ.kaː.jɛ.ɲiː]

dělení

• se-be-uká-je-ní

varianty

• (neiterativně) sebeukojení

etymologie

Odvozením od sebeukájet.

podstatné jméno

• rod střední
• verbální substantivum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	sebeukájení	sebeukájení
genitiv	sebeukájení	sebeukájení
dativ	sebeukájení	sebeukájením
akuzativ	sebeukájení	sebeukájení
vokativ	sebeukájení	sebeukájení
lokál	sebeukájení	sebeukájeních
instrumentál	sebeukájením	sebeukájeními

význam

1. ukájení vlastního pohlavního pudu vlastními silami (najčastěji fyzickou stimulací pohlavních orgánů)
2. (řidčeji, expresivně) ukájení vlastního ega

překlady

1. ukájení vlastního pohlavního pudu

   • francouzština: autoérotisme
2. ukájení vlastního ega

   • angličtina: self-satisfaction, self-complacency

synonyma

1. masturbace, masturbování, onanie, onanování, sebeuspokojování, (v lékařství) ipsace, (vulgárně u mužů) honění (si), (zastarale) samohana, sebeprznění
2. (neutrálně) samolibost, sebeuspokojování

související

• sebeukájet
• sebeukáječ
• sebeukojit
• ukájení
• sebe-