úročit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [uːrɔt͡ʃɪt]

dělení[editovat]

  • úro-čit

sloveso[editovat]

  • nedokonavé

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas úročím úročíš úročí úročíme úročíte úročí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
úroč úročme úročte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné úročil úročila úročilo úročili úročily úročila
trpné úročen úročena úročeno úročeni úročeny úročena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný úroče úročíc úročíce

význam[editovat]

  1. počítat úrok

synonyma[editovat]

  1. úrokovat

související[editovat]

poznámky[editovat]