врачь
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Srov. rus. врач – "lékař"; běl. урач – "lékař"; bulh. врач – "zaříkávač, čaroděj"; srbochorv. vrȃč – "šaman, čaroděj"; slovin. vráč – "lékař".[1]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
- jo-kmenová deklinace / ju-kmenová deklinace
skloňování[editovat]
Substantivum | singulár | duál | plurál |
---|---|---|---|
nominativ | врачь | врача | врачи/врачєвє |
genitiv | врача | врачѹ | врачь/врачєвъ |
dativ | врачѹ/врачєви | врачєма | врачємъ |
akuzativ | врачь/врача* | врача | врачѧ |
vokativ | врачѹ | врача | врачи |
lokál | врачи | врачѹ | врачихъ |
instrumentál | врачємь | врачєма | врачи |
* tvar врача je genitiv-akuzativ
význam[editovat]
- lékař
- нє трѣбѹѭтъ съдравии врачєвъ нъ болѧщєи – Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. [Mk 2, 17 – Zogr]
srovnej[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.