дѫбъ

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *dǫ̂bъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; původně u-kmen.

Srov. stčes. dub, -a/-u;[2] čes., sloven. dub; pol. dąb, dębu; hluž., dluž. dub; kašub. dąb, dãba; polab. dǫb – "dub, strom"; rus. дуб, lok. на дубу́; ukr. дуб; běl. дуб, -а/-у; bulh. дъб; mak. даб; srbochorv. arch. dȗb – "dub, strom"; slovin. dôb.[3]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ дѫбъ дѫба дѫби
genitiv дѫба/дѫбѹ? дѫбѹ дѫбъ
dativ дѫбѹ дѫбома дѫбомъ
akuzativ дѫбъ дѫба дѫбъі
vokativ дѫбє дѫба дѫби
lokál дѫбѣ/дѫбѹ дѫбѹ дѫбѣхъ
instrumentál дѫбомь дѫбома дѫбъі

? tvar дѫбѹ pouze ve spojení срьдьцє дѫбѹ [Supr 399, 26]

význam[editovat]

  1. strom
    • въ градѣ ни смокъі бѫдєтъ ни дѫбъ никакъжє – Ve městě nebude ani fíkovník, ani žádný jiný strom. [Supr 301, 12]
  2. dub
    • благословл̑ии жрьтвѫ авраамлѭ подъ дѫбомь мамбриискъіимь – Požehnal jsi Abrahámově oběti pod dubem Mambréovým. [EuchSin 15b, 5]

srovnej[editovat]

  1. дрѣво

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Academia: Praha 1970.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "дуб".