пѣсъкъ

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *pě̄sъ̀kъ; paradigma přízvuku (b);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. piesek, -ska/-sku;[2] čes. písek; sloven. рiеsоk; pol. рiаsеk; hluž., dluž. pěsk; rus. песо́к, песка́; ukr. пiсо́к, пiску́; bulh. пя́сък; srbochorv. pijésak, -ska; slovin. рẹ́sǝk, -ska.[3]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace
  • látkové

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ пѣсъкъ
genitiv пѣсъка
dativ пѣсъкѹ
akuzativ пѣсъкъ
vokativ пѣсъчє
lokál пѣсъцѣ
instrumentál пѣсъкомь

význam[editovat]

  1. písek
    • и вьсꙗкъ слъішѧи словєса моꙗ си и нє творѧи ихъ ѹподобитъ сѧ мѫжѹ бѹю • ижє съзьда храминѫ своѭ на пѣсъцѣ – Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. [Mt 7, 26 – Mar]
    • и одъжди на нѩ ꙗко прахъ плъти • и ꙗко пѣсъкъ мор̂ьскъ пътицѧ пєрьнатъі – Déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku. [Ž 77 (78), 27 – PsSin]

poznámky[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "песок".