bichle
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈbɪxlɛ]
dělení
[editovat]- bich-le
etymologie
[editovat]Pravděpodobně přes rakouskou němčinu, z německého Büchlein, což je zdrobnělina slova Buch.
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | bichle | bichle |
| genitiv | bichle | bichlí |
| dativ | bichli | bichlím |
| akuzativ | bichli | bichle |
| vokativ | bichle | bichle |
| lokál | bichli | bichlích |
| instrumentál | bichlí | bichlemi |
význam
[editovat]- (hovorově, expresivně) tlustá kniha
- Zatímco ikona české pop-music s omluvou bere k uchu mobilní telefon, rozhlížím se možná až trochu nevychovaně zvědavě kolem sebe. Knihovna s pečlivě vyrovnanými encyklopediemi a historickými bichlemi, na zdech zlaté, stříbrné a platinové desky a originály obrazů, mramorový stolek, mistrovy poznámky.
- Tato soutěž byla určena nejen čtenářům, kteří hledají tipy na zajímavé knížky nebo by si je rádi četli na nové čtečce, ale i těm maníkům, které čtení moc nebaví a chtěli by vědět, co se v těch bichlích vlastně děje.
- Cíl byl jasný - zařadit se v obchodech hned vedle slavných encyklopedií. Takže tu máme tyto naučné knihy: Vesmír, Zvíře, Člověk, Paroubek. Jenže jak to chodí s těmito předraženými bichlemi? Dostanete je k Vánocům, utrousíte uctivě „jé, to jsem si přál,“ jednou prolistujete a encyklopedie navždy skončí nedotčena v knihovně.[1]