chvalořečení

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

dělení[editovat]

  • chva-lo-ře-če-ní

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

význam[editovat]

  1. (zastarale) uvádění řady pozitivních kvalit
    • Děje se tak bohužel mnohdy; posuzovatelé poměrů v Československu mnohdy suggerují a mnohdy i vyslovují myšlenku, že za Rakouska bylo lépe. Ve své řeči na Slovanském ostrově reagoval jsem na takovéto chvalořečení přešlých časů takto: „Bylo-li to za Rakouska lepší, bylo to proto, že my jsme byli lepší.“[1]
    • Když později Švejk líčil život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení: "Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk tam může lezt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zuřit a kousat. Jestli by to člověk udělal někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patří k něčemu prachvobyčejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo.[2]

synonyma[editovat]

  1. vychvalování, velebení, opěvování, eulogie

antonyma[editovat]

  1. hanění, napadání, zostuzování

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Viktor Dyk: Uvědomění státní
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války