chvojí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [xvɔjiː]
dělení[editovat]
- chvo-jí
varianty[editovat]
- (zřídka) chvojoví
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
- hromadné
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | chvojí | — |
| genitiv | chvojí | — |
| dativ | chvojí | — |
| akuzativ | chvojí | — |
| vokativ | chvojí | — |
| lokál | chvojí | — |
| instrumentál | chvojím | — |
význam[editovat]
- větve jehličnanů (obvykle uříznuté, ulámané)
- U boudy ze suchého chvojí, jež stromy sadu skryta je, pes vyje táhlou bázeň svoji, kams stranou čumák zvedaje.[1]
- Pražské ulice zdobily důmyslné slavobrány, vysoké několik metrů a zdobené čerstvým chvojím, květinami a elektrickými lampičkami.[2]
- Tichá říčka vinula se / oklikou od vísky sterou,/tu vrb, olší tlupou šerou,/lučinou tam kyprou zase,/onde pokraj lesní skály,/kde tak mnohý do ní vnořen/spletitý se černal kořen,/kde se do vln hroužit zdály/obráceny dolů hlavou/dříny, jedle chvojí tmavou.[3]
překlady[editovat]
- větve jehličnanů
- ruština: хвоя ž
synonyma[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ MACHAR, Josef Svatopluk. Pele-Mele : básně J. S. Machara : (1884-1890). Praha : Bursík & Kohout, 1892. S. 76.
- ↑ PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha : Brána, 2006. ISBN 80-7243-290-7. Kapitola Chceme uzavřené jazykové území aneb Staletý boj Němců s Čechy, s. 127.
- ↑ Svatopluk Čech: Lešetínský kovář
externí odkazy[editovat]
Článek Chvojí ve Wikipedii
