horoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦɔrɔʊ̯t͡siː]

varianty

• horoucný

dělení

• ho-rou-cí

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí
genitiv	horoucího	horoucího	horoucí	horoucího	horoucích	horoucích	horoucích	horoucích
dativ	horoucímu	horoucímu	horoucí	horoucímu	horoucím	horoucím	horoucím	horoucím
akuzativ	horoucího	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí
vokativ	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí	horoucí
lokál	horoucím	horoucím	horoucí	horoucím	horoucích	horoucích	horoucích	horoucích
instrumentál	horoucím	horoucím	horoucí	horoucím	horoucími	horoucími	horoucími	horoucími

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	horoucí
komparativ	horoucnější
superlativ	nejhoroucnější

význam

1. silně citový
   • Při těchto výtečných vlastnostech duševních není divu, že Bobinet konečně se uvolil vyhovět horoucí touze všeho lidu a prohlásil se za obecného nadšení dne 14. srpna císařem francouzským.
2. (knižně) rozžhavený
   • Quener je klidný a rozvážný muž, ale v tomto okamžiku posílá rozhlasovou společnost do horoucích pekel.

související

• horoucně