majora

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • ma-jo-ra

podstatné jméno[editovat]

význam[editovat]

  1. genitiv singuláru podstatného jména major
  2. akuzativ singuláru podstatného jména major
    • Švejk rázně vykročil, postavil se před majora, hodil mu čest a hlásil, že on umí německy.[1]

latina[editovat]

přídavné jméno[editovat]

význam[editovat]

  1. nominativ plurálu středního rodu přídavného jména major
    • labia majora et minora pudendi – velké a malé stydké pysky
  2. akuzativ plurálu středního rodu přídavného jména major
  3. vokativ plurálu středního rodu přídavného jména major

poznámky[editovat]