nepochybuje

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈnɛpɔxɪbʊjɛ]

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

význam

1. třetí osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu záporu slovesa pochybovat
   • K odpovědi pohnuly nás tentokrát jen některé věci, které se v „Prager Zeitungu“ příliš často opakují, a ve kterých se „Prager Zeitung“ odvolává vždy na to, že prý veřejné smýšlení jest na jeho straně, že veřejné smýšlení v Praze jest proti městské radě, ba dokonce ještě praví, že nepochybuje o tom, že všichni čtenářové „Národních Novin“ smýšlejí tak jako redakce „Prager Zeitungu“.
   • Toto salonní kouzlo pak sluje Voluntarismus a obestře tě tajemnou mocí; neboť nikdo nepochybuje, že mluvíš-li o Vůli, máš ji sám, a jsi tudíž mužem zázračným.
2. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu záporu slovesa pochybovat

související

• pochybuje
• nepochyboval
• nezpochybňuje