poručiv

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [pɔrʊt͡ʃɪf]

dělení[editovat]

  • po-ru-čiv

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. přechodník minulý jednotného čísla rodu mužského slovesa poručit
    • Svěřil se [Soběslav] o tom dne 15. června dvěma svým nejvěrnějším rádcům, kmetům Zdislavovi a Divišovi, poručiv jim zmocniti se těch lidí bez hluku, aby skrze ně praví původové takového úkladu vypátráni byli.[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Soběslav I., s. 283–296.