prapory

čeština

výslovnost

• IPA: [prapɔrɪ]

dělení

• pra-po-ry

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

význam

1. nominativ množného čísla substantiva prapor
   • Jaroměř, 29. srpna. V městě vlají přečetné prapory, obecenstvo domácí i přespolní při národní slavnosti na ostrově hojně zastoupené rozjařeno zprávou, že parostroj „Jaroměř“ dovezl vzácné klenoty královské
   • Po celé zemi se rozvířila a rozjiskřila radost. Naše veselé prapory zavlály na našich domech svobodně a bez těžké, osudové přípřeže, jíž do té chvíle bývaly prapory Rakousko-Uherska, truchlé a zákeřné barvy: černá a žlutá!
2. akuzativ množného čísla substantiva prapor
   • všichni čekají na návrat mladých ptáků, v jichž peří budou chvět se hudby rovníkové, a až k nám přiletí, mé všechny jarní lásky, na smavých pobřežích prapory vyvěsíme, a bude naše země dýchat rytmem svátků
   • Pluk pěchotní nebo vůbec zástupů pěších se dělí v prapory (bataillony), pluk jízdní, dělostřelecký a vozatajský v divise (o 2–3 škadronách nebo batteriích).
3. instrumentál množného čísla substantiva prapor
   • Za volnost drahou, kdo se připojí? Řadami táhnou s prapory v čele, radostí srdce plesá jim v těle! Posvátná píseň vzduchem se vlní
   • Generální štáb na vojenském velitelství hlavnímu městu Praze velmi nedůvěřoval a hleděl si je zajistiti spolehlivými prapory cizích pluků. Praha byla přeplněna údernými prapory německými, maďarskými a rumunskými s plnou válečnou výzbroji a spoustou strojních pušek.