skopčák

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Skopčák.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈskɔpt͡ʃaːk]

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský životný

etymologie[editovat]

Slovo pochází z blíže neurčené historie z podhorských oblastí Sudet, kde žili především příslušníci německé národnosti. Ti obývali kopcovitou krajinu v místních pohořích, zatímco Češi se usadili níže ve vesnicích a městečkách. Sudetští Němci sjížděli do vesnic ke zdejším trhům, a tak byli místními obyvateli nazýváni skopčáci („sjíždějí s kopců“, „ti z kopců“).[1]

Někdy je slovu mylně připisován původ ve slově skopec.[1] Tento význam však není historicky správný, pouze podtrhuje hanlivý význam slova tak, jak je v současné době používáno.

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ skopčák skopčáci
genitiv skopčáka skopčáků
dativ skopčáku / skopčákovi skopčákům
akuzativ skopčáka skopčáky
vokativ skopčáku skopčáci
lokál skopčáku / skopčákovi skopčácích
instrumentál skopčákem skopčáky

význam[editovat]

  1. (hanlivě) Němec
    • Jestli ozýval se ještě neustále z vagónů řev skopčáků od Kašperských Hor: „Wann ich kumm, wann ich kumm, wann ich wieda, wieda kumm,“ nyní umlkl pod nepříjemným dojmem ostnatých drátů, kterými byla Vídeň zadrátována.[2]
    • „Co ste proved?“ zeptal sem se ho tiše. „Dal sem jednomu skopčákovi do tlamy. A vy?“ „No, já tak podobně.“[3]

překlady[editovat]

  1. Němec

synonyma[editovat]

  1. Němčour, Germán, fricek, (obyvatel DDR) dederon

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ skopčák skopčáci
genitiv skopčáka skopčáků
dativ skopčáku / skopčákovi skopčákům
akuzativ skopčáka skopčáky
vokativ skopčáku skopčáci
lokál skopčáku / skopčákovi skopčácích
instrumentál skopčákem skopčáky

význam[editovat]

  1. (zastarale) pasák skopců[4]
  2. nadávka[4]

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 Český etymologický slovník
  2. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  3. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 73.
  4. 4,0 4,1 VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „skop“, s. 1383.