synovkyně
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [sɪnɔfkɪɲɛ]
dělení[editovat]
- sy-nov-ky-ně
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | synovkyně | synovkyně |
| genitiv | synovkyně | synovkyň / synovkyní |
| dativ | synovkyni | synovkyním |
| akuzativ | synovkyni | synovkyně |
| vokativ | synovkyně | synovkyně |
| lokál | synovkyni | synovkyních |
| instrumentál | synovkyní | synovkyněmi |
význam[editovat]
- (zastarale, řidčeji) neteř[1]
- (…) byliť se při nastávajícím společném nebezpečenství smířili novou smluvou, kterou Fridrich opět slíbil dáti synovkyni svou Gertrudu synu Vácslavovu (…)[2]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2014-12-24]. Heslo synovkyně.
- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 31. Vítězství nad Tatary.