ustavičný

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊstavɪt͡ʃniː]

dělení

• usta-vič-ný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	ustavičný	ustavičný	ustavičná	ustavičné	ustaviční	ustavičné	ustavičné	ustavičná
genitiv	ustavičného	ustavičného	ustavičné	ustavičného	ustavičných	ustavičných	ustavičných	ustavičných
dativ	ustavičnému	ustavičnému	ustavičné	ustavičnému	ustavičným	ustavičným	ustavičným	ustavičným
akuzativ	ustavičného	ustavičný	ustavičnou	ustavičné	ustavičné	ustavičné	ustavičné	ustavičná
vokativ	ustavičný	ustavičný	ustavičná	ustavičné	ustaviční	ustavičné	ustavičné	ustavičná
lokál	ustavičném	ustavičném	ustavičné	ustavičném	ustavičných	ustavičných	ustavičných	ustavičných
instrumentál	ustavičným	ustavičným	ustavičnou	ustavičným	ustavičnými	ustavičnými	ustavičnými	ustavičnými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	ustavičný
komparativ	ustavičnější
superlativ	nejustavičnější

význam

1. trvající nepřetržitě
   • K tomu zeď v kostele, kdež Václav byl zabit, jako ustavičný bezbožnosti té svědek, od té krve, kterouž pokropena byla, žádnou lidskou prací otřína neb obmyta býti nemohla.

překlady

1. nepřetržitý

   • latina: continuus
   • němčina: rastlos, ständig

související

• ustavičně
• ustavičnost