truc

čeština

etymologie

Z německého Trotz.

výslovnost

• IPA: [ˈtrʊt͡s]

dělení

• truc

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	truc	trucy
genitiv	trucu	truců
dativ	trucu	trucům
akuzativ	truc	trucy
vokativ	truce	trucy
lokál	trucu	trucech
instrumentál	trucem	trucy

význam

1. (hovorově) vzdor

související

• natruc
• trucovat
• trucovitý
• trucpodnik

francouzština

výslovnost

• IPA: [tʁyk]
•  truc^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	truc	trucs

význam

1. trik, finta
2. (hovorově) předmět, věc

synonyma

1. —
2. machin

související

• trucage
• truqué

poznámky

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957. Heslo truc.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo truc.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo truc.
• Pravidla českého pravopisu [online verze]. Lingea. Heslo truc.