činže

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [t͡ʃɪnʒɛ]

etymologie[editovat]

Ze starohornoněmeckého nebo středohornoněmeckého zins, to z latinského census.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ činže činže
genitiv činže činží
dativ činži činžím
akuzativ činži činže
vokativ činže činže
lokál činži činžích
instrumentál činží činžemi

význam[editovat]

  1. nájemné
    • Je to kříž s tím chudým lidem, již jsem slevil dvěma mým nájemníkům polovic činže a ještě nemůžou mi ji zaplatit.[2]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „činže“, s. 103.
  2. Božena Němcová: Z Neumarku