činovník

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈt͡ʃɪnɔvɲiːk]

dělení

• či-nov-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

význam

1. (poněkud zastarale) aktivní člen organizace, hlavně pak hierarchicky v jejím rámci výše postavený
   • Označení intelektuál by v případě Zuzany Majerové a činovníků Trikolory bylo nejspíš poněkud přehnané. Z morálního hlediska je zvrácené, když Ukrajinu, která čelí invazi zločinného ruského režimu a část jejího území je okupovaná a Rusko tam prokazatelně páchá válečné zločiny, někdo považuje za okupační riziko pro Česko.

synonyma

1. funkcionář

související

• činovnický
• činovnictví
• činovnice