čtyřkolový

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃtɪr̝̊kɔlɔviː]

dělení

• čtyř-ko-lo-vý

varianty

• čtyřkolý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	čtyřkolový	čtyřkolový	čtyřkolová	čtyřkolové	čtyřkoloví	čtyřkolové	čtyřkolové	čtyřkolová
genitiv	čtyřkolového	čtyřkolového	čtyřkolové	čtyřkolového	čtyřkolových	čtyřkolových	čtyřkolových	čtyřkolových
dativ	čtyřkolovému	čtyřkolovému	čtyřkolové	čtyřkolovému	čtyřkolovým	čtyřkolovým	čtyřkolovým	čtyřkolovým
akuzativ	čtyřkolového	čtyřkolový	čtyřkolovou	čtyřkolové	čtyřkolové	čtyřkolové	čtyřkolové	čtyřkolová
vokativ	čtyřkolový	čtyřkolový	čtyřkolová	čtyřkolové	čtyřkoloví	čtyřkolové	čtyřkolové	čtyřkolová
lokál	čtyřkolovém	čtyřkolovém	čtyřkolové	čtyřkolovém	čtyřkolových	čtyřkolových	čtyřkolových	čtyřkolových
instrumentál	čtyřkolovým	čtyřkolovým	čtyřkolovou	čtyřkolovým	čtyřkolovými	čtyřkolovými	čtyřkolovými	čtyřkolovými

význam

1. mající čtyři kola nebo tvořený čtyřmi koly
   • Fiakr (franc. fiacre), název, jehož se dostalo veřejným povozům čtyřkolovým a čtyřmístným, poprvé v Paříži r. 1640 zřízeným.

překlady

1. • němčina: vierrädrig
   • nizozemština: vierwielig