łańcuch

polština

výslovnost

• IPA: [ˈwãj̃nt͡sux]  łańcuch^{? • info}

etymologie

Z němčiny.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	łańcuch	łańcuchy
genitiv	łańcuchu	łańcuchów
dativ	łańcuchowi	łańcuchom
akuzativ	łańcuch	łańcuchy
instrumentál	łańcuchem	łańcuchami
lokál	łańcuchu	łańcuchach
vokativ	łańcuchu	łańcuchy

význam

1. řetěz
   • W starszych łańcuchach, przeznaczonych głównie do pracy w napędach bez przerzutek, blaszki wewnętrzne nie miały kołnierzy przy otworach a ich rolę spełniały tulejki, które łączyły pary blaszek na sztywno. – U starších řetězů, určených hlavně pro šlapání v discích bez ozubených koleček, neměly vnitřní plíšky u otvorů příruby a jejich roli plnily objímky/pouzdérka, které pevně spojovaly dvojice plíšků.
   • Niech w kuźni naszej ogień bucha, zanim ostygnie — przekuj stal, by łańcuch spadł z wolnego ducha, a dom niewoli — zniszcz i spal! – Ať v naší kovárně praská, kuj ocel, dokud nevychladne, aby z volného ducha spadl[y] řetěz[y], a ten dům otroctví znič a spal!
2. pohoří
3. (v matematice, v informatice) řetězec

související

• łańcuchowy
• łańcuszek

slovní spojení

• łańcuch rowerowy
• łańcuch górski
• łańcuch na choinkę

fráze a idiomy

• łańcuchem po jajach