Zjeví-li se říďa ve třídě druhého dne po konferenci, je to úkaz neblahý, neboť přichází udělit ředitelskou důtku, čili obrazně pověděno „zapráskat fousama“.[1]
Panuje u nás přátelská a neformální atmosféra, nemáme žádný svazující dress-code a všichni si bez ohledu na funkci tykáme. Když si chceme promluvit s říďou, nemusíme si složitě sjednávat schůzku přes několik asistentek, ale jdeme za ní přímo, protože víme, že si na nás, pokud to bude v jejích časových možnostech, ráda udělá čas.
Dělej, jak myslíš! Ale varuju tě: Řídě bych dnes do cesty radši moc nelez’ - je nasraná jak mraky...
Ve stejnou chvíli ten chemikář, co ho nemáme, ten s tím ohromným rypákem, co se mu kroutí dolu po ksichtě, rozmlouval s říďou o tom, že některý žáci jsou v podstatě úplně beznadějný.
