šmrnc
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈʃmr̩nt͡s]
dělení[editovat]
- šmrnc
etymologie[editovat]
Onomatopoického původu. Původní citoslovce vyjadřuje švihnutí, plesknutí.[1]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský neživotný
skloňování[editovat]
| Pád \ číslo | Jednotné | Množné |
|---|---|---|
| Nominativ | šmrnc | šmrncy |
| Genitiv | šmrncu | šmrnců |
| Dativ | šmrncu | šmrncům |
| Akuzativ | šmrnc | šmrncy |
| Vokativ | šmrnce | šmrncy |
| Lokál | šmrncu | šmrncech |
| Instrumentál | šmrncem | šmrncy |
význam[editovat]
- (hovorově) elegance, švih
- Nemá to vůbec žádnej šmrnc.
- Tahle ženská má ještě pořád šmrnc - i když už jí táhne padesát, není to žádná můra.
synonyma[editovat]
- elegance, říz, šťáva, charisma, půvab, šarm, osobní kouzlo, sex-appeal, švih
související[editovat]
citoslovce[editovat]
význam[editovat]
synonyma[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „šmrnc“, s. 635.