šmrnc

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ʃmr̩nt͡s]

dělení[editovat]

  • šmrnc

etymologie[editovat]

Onomatopoického původu. Původní citoslovce vyjadřuje švihnutí, plesknutí.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ šmrnc
genitiv šmrncu
dativ šmrncu
akuzativ šmrnc
vokativ
lokál šmrncu
instrumentál šmrncem

význam[editovat]

  1. (hovorově) elán, říz, šťáva
    • Nemá to vůbec žádnej šmrnc.
  2. (v obecném jazyce, expresivně) charisma, půvab, šarm, osobní kouzlo, sex-appeal
    • Tahle ženská má ještě pořád šmrnc - i když už jí táhne padesát, není to žádná můra.

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „šmrnc“, s. 635.