θεός

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

řečtina

[editovat]

etymologie

[editovat]

Ze starořeckého θεός.

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ θεός θεοί
genitiv θεού θεών
akuzativ θεό θεούς
vokativ θεέ θεοί

význam

[editovat]
  1. bůh

související

[editovat]

starořečtina

[editovat]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský

přepis

[editovat]
  • český: theos

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár duál plurál
nominativ θεός θεώ θεοί
genitiv θεοῦ θεοῖν θεῶν
dativ θεῷ θεοῖν θεοῖς
akuzativ θεόν θεώ θεούς
vokativ θεέ θεώ θεοί

význam

[editovat]
  1. bůh
    • ψηφίζεσθε οὖν, ὦ Λακεδαιμόνιοι, ἀξίως τῆς Σπάρτης τὸν πόλεμον, καὶ μήτε τοὺς Ἀθηναίους ἐᾶτε μείζους γίγνεσθαι μήτε τοὺς ξυμμάχους καταπροδιδῶμεν, ἀλλὰ ξὺν τοῖς θεοῖς ἐπίωμεν ἐπὶ τοὺς ἀδικοῦντας.' – Nuže tedy hlasujte, Lakedaimoňané, pro válku, jak to hodno jest Sparty; nedopouštějte, aby Atheňané ještě mocnějšími byli, aniž pak zrazujme spojenců svých, nýbrž s pomocí bohův povstaňme proti těm zlopášníkům."[1]
    • διότι τὸ γνωστὸν τοῦ Θεοῦ φανερόν ἐστιν ἐν αὐτοῖς· ὁ γὰρ Θεὸς αὐτοῖς ἐφανέρωσε. – Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim, Bůh zajisté zjevil jim.[2]

související

[editovat]

poznámky

[editovat]