υἱός

starořečtina

výslovnost

• IPA: [hyː.ós] (attičtina)
• IPA: [yˈos] (koiné)
• IPA: [yˈos] (byzantská)

přepis

• český:hyios

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	υἱός	υἱώ	υἱοί
genitiv	υἱοῦ	υἱοῖν	υἱῶν
dativ	υἱῷ	υἱοῖν	υἱοῖς
akuzativ	υἱόν	υἱώ	υἱούς
vokativ	υἱέ	υἱώ	υἱοί

význam

1. syn
   • Ἐκ δὲ Θεσσαλίας Ὀρέστης ὁ Ἐχεκρατίδου υἱὸς τοῦ Θεσσαλῶν βασιλέως φεύγων ἔπεισεν Ἀθηναίους ἑαυτὸν κατάγειν· – Orestes pak, syn Echekratida, knížete thessalského, utekl se z Thessalska k Atheňanům a přemluvil je, aby ho zpět uvedli.
   • εἶπεν οὖν αὐτοῖς ὁ Ἰησοῦς, Ἀμὴν ἀμὴν λέγω ὑμῖν, ἐὰν μὴ φάγητε τὴν σάρκα τοῦ υἱοῦ τοῦ ἀνθρώπου καὶ πίητε αὐτοῦ τὸ αἷμα, οὐκ ἔχετε ζωὴν ἐν ἑαυτοῖς. – I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.