χρόνος

starořečtina

podstatné jméno

• rod mužský

přepis

• český: chronos

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	χρόνος	χρόνω	χρόνοι
genitiv	χρόνου	χρόνοιν	χρόνων
dativ	χρόνῳ	χρόνοιν	χρόνοις
akuzativ	χρόνον	χρόνω	χρόνους
vokativ	χρόνε	χρόνω	χρόνοι

význam

1. čas
   • προελθόντος δὲ τοῦ χρόνου ἐγένετο ἡ τῶν Ἐπιδαμνίων δύναμις μεγάλη καὶ πολυάνθρωπος – Postupem pak časů stalo se město Epidamnických velikým a lidnatým.
2. období
   • Τῇ δὲ Ἐλισάβετ ἐπλήσθη ὁ χρόνος τοῦ τεκεῖν αὐτήν, καὶ ἐγέννησεν υἱόν. – Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.