вопить

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

ruština[editovat]

výslovnost[editovat]

etymologie[editovat]

Přes staroruské въпити z praslovanštiny, srovnej zejména české úpět.

sloveso[editovat]

časování[editovat]

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba Singulár Plurál
1. воплю́ вопи́м
2. вопи́шь вопи́те
3. вопи́т вопя́т
rozkazovací způsob
Osoba Singulár Plurál
1.
2. вопи́ вопи́те
3.
příčestí
Příčestí minulé činné
Rod Singulár Plurál
mužský вопи́л вопи́ли
ženský вопи́ла
střední вопи́ло
Příčestí minulé trpné
Rod Singulár Plurál
mužský životný
mužský neživotný
ženský
střední
přechodníky
Přechodník přítomný
Rod Singulár Plurál
mužský воплённый воплённые
ženský воплённая
střední
Adjektivum slovesné minulé činné
Rod Singulár Plurál
mužský вопи́в
ženský
střední

význam[editovat]

  1. (lidově) vřískat, ječet, vřeštět, výt, skučet, úpět, kvílet
    • Дом наполнился криком и стенанием. Всё селение провожало покойника до последней его обители. Приживалки и кумушки вопили страшными голосами, приговаривая затверженные речи: «Батюшка, кормилец, Иван ты наш Федотыч, на кого ты нас покинул? Как будет нам жить без тебя? Кто будет поить, кормить нас, круглых сирот, кто хлеб доставать? – Dům se naplnil křikem a sténáním. Všichni obyvatelé doprovázeli nebožtíka až do jeho posledního příbytku. Příživníci a klepny vřeštěli strašnými hlasy, recitujíce naučené proslovy: "Báťuško, chlebodárče, ty náš Ivane Fedotyči, ke komu jsi od nás odešel? Jak jen budeme bez tebe žít? Kdo nás bude napájet, krmit, nás sirotky, kdo nám vydělá na živobytí?[1]

synonyma[editovat]

  1. вопиять, кричать, орать, (částečně) голосить, выть, реветь

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Vladimir Alexandrovič Sollogub: «Тарантас», r. 1845 - převzato z ruského Викисловаря