вопить
ruština
[editovat]výslovnost
[editovat]
etymologie
[editovat]Přes staroruské въпити z praslovanštiny, srovnej zejména české úpět.
sloveso
[editovat]- nedokonavé
- intranzitivní
- k dokonavému завопи́ть
časování
[editovat]oznamovací způsob
| Přítomný čas | ||
|---|---|---|
| Osoba | Singulár | Plurál |
| 1. | воплю́ | вопи́м |
| 2. | вопи́шь | вопи́те |
| 3. | вопи́т | вопя́т |
- rozkazovací způsob
| Osoba | Singulár | Plurál |
|---|---|---|
| 1. | — | |
| 2. | вопи́ | вопи́те |
| 3. | — | — |
- příčestí
| Příčestí minulé činné | ||
|---|---|---|
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský | вопи́л | вопи́ли |
| ženský | вопи́ла | |
| střední | вопи́ло | |
| Příčestí minulé trpné | ||
|---|---|---|
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský životný | — | — |
| mužský neživotný | — | |
| ženský | — | |
| střední | — | — |
- přechodníky
| Přechodník přítomný | ||
|---|---|---|
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský | воплённый | воплённые |
| ženský | воплённая | |
| střední | ||
| Adjektivum slovesné minulé činné | ||
|---|---|---|
| Rod | Singulár | Plurál |
| mužský | вопи́в | |
| ženský | ||
| střední | ||
význam
[editovat]- (lidově) vřískat, ječet, vřeštět, výt, skučet, úpět, kvílet
- Дом наполнился криком и стенанием. Всё селение провожало покойника до последней его обители. Приживалки и кумушки вопили страшными голосами, приговаривая затверженные речи: «Батюшка, кормилец, Иван ты наш Федотыч, на кого ты нас покинул? Как будет нам жить без тебя? Кто будет поить, кормить нас, круглых сирот, кто хлеб доставать? – Dům se naplnil křikem a sténáním. Všichni obyvatelé doprovázeli nebožtíka až do jeho posledního příbytku. Příživníci a klepny vřeštěli strašnými hlasy, recitujíce naučené proslovy: "Báťuško, chlebodárče, ty náš Ivane Fedotyči, ke komu jsi od nás odešel? Jak jen budeme bez tebe žít? Kdo nás bude napájet, krmit, nás sirotky, kdo nám vydělá na živobytí?[1]
synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Vladimir Alexandrovič Sollogub: «Тарантас», r. 1845 - převzato z ruského Викисловаря