врьвь
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Srov. stčes. vrv – "pás, opasek, motouz";[1] rus. верёвка, (arch.) вервь; ukr. верьо́вка; bulh. връ́в; srbochorv. (arch.) vȓvca; slovin. vȓv, vrvȋ.
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
- i-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | врьвь | врьви | врьви |
| genitiv | врьви | врьвию | врьвии |
| dativ | врьви | врьвьма | врьвьмъ |
| akuzativ | врьвь | врьви | врьви |
| vokativ | врьви | врьви | врьви |
| lokál | врьви | врьвию | врьвьхъ |
| instrumentál | врьвиѭ | врьвьма | врьвьми |
význam
[editovat]- provaz
- сътвор̑ь ꙗко бичь отъ врьвии • вьсѧ изгъна и црькъвє – Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal. [J 2, 15 – Zogr]